Rady rodičům: Péče o dítě

Dětský jídelníček

Každý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo zdravé, chytré a krásné. To, jak to ve skutečnosti dopadne, je dáno částečně genetickými vlohami, ale velký podíl na „budoucnosti dítěte“ v tomto ohledu mají rodiče a to tím, jak s dítětem zacházejí, jak ho vychovávají, jaké návyky u něj pěstují… Nezanedbatelný podíl v tom má výživa. Především nejútlejší věk je rozhodující v tom, jaká bude stavba jeho kostry, svalstva, kůže, mozkové tkáně, imunitní stav. Období je také velmi důležité v tom, zda dítě bude vybíravé, zda bude zvyklé pravidelně jíst, především snídat, jakým způsobem se naučí stolovat…

KOJENECKÝ VĚK

V tomto oddíle najdete doporučení, která jsou aktuální podle nejmodernějších poznatků o kojenecké výživě. Je možné, že se u svých babiček nebo kamarádek nebo i na internetu setkáte s názory v některých detailech poněkud odlišnými, ale upozorňuji, že na tomto místě jsou nejnovější výživová doporučení, obzvláště co se týká zařazení nemléčných dávek a obilnin do jídelníčku kojence.

Bylo zjištěno, že v období mezi ukončeným 4. a 6. měsícem je jakési „imunologické okno“. V této době organizmus kojence získává optimální imunotoleranci na některé složky potravy. Jsou-li zaváděny tyto nemléčné potraviny v pozdější době- např. až po 1. roce života, mohou paradoxně snáze dítě alergizovat. Platí to především pro lepek, který obsahují některé obilniny.

Kojeneckým věkem rozumíme období od narození do ukončeného 1 roku.

V 1. půlroce je dítě převážně krmeno mlékem. Optimální je svým složením mléko mateřské. Pokud je skutečně problém s kojením, ať už ze strany matky nebo dítěte, máme k dispozici náhradní mléčnou výživu. O dokrmování dítěte byste se měla poradit s dětským lékařem. Je k dispozici řada formulí a o tom, co je vhodné pro vaše dítě, by měl rozhodnout lékař.

Ideální je, jestliže jsou potřeby mléka dítěte hrazeny kojením aspoň do konce 1. roku, lépe do 18–24 měsíců. Když se do jídelníčku začnou zavádět nemléčné dávky, je třeba postupovat pozvolna a nová jídla kombinovat s kojením a nepřehánět velikost nemléčných porcí, aby byl stále odbyt mateřského mléka. To je zárukou toho, že se laktace dostatečně dlouho udrží.

Výhradně kojené dítě by mělo mezi 5. a 6. měsícem začít dostávat malé dávky lepku. Nejjednodušší formou jsou mléčné obilninové kaše v malých dávkách 50–100 ml (instantní- k dostání v lékárně), nejlépe večer a poté se dítě dokojí. S ostatními nemléčnými dávkami začínáme nejdéle po ukončeném 6. měsíci, není vhodné to odkládat na pozdější dobu, protože mateřské mléko, i přes své nesporné klady, ve 2. půlroce už v některých aspektech nedostačuje požadavkům vyvíjejícího se dětského organizmu. Chybí především železo a některé stopové prvky. Pro trávení je důležitá je rovněž vláknina, která je obsažená v zelenině a ovoci. Do jídelníčku zavádíme nejprve zeleninové kaše. Začínáme opatrně kaší z brambor a mrkve, když si dítě zvykne, můžeme zkusit další druh zeleniny a nakonec přidáváme maso. Návod na přípravu masozelenivé kaše a některé praktické rady viz dále.

Další nemléčnou dávkou je ovocná přesnídávka, postupně i jogurt, ke konci 1. roku i tvarohové dezerty.

Dítě se má ve 2. půlroce naučit polykat stravu kouskovanou, učíme ho spolknout sousta pečiva nebo chleba s máslem, kvalitním margarinem, pomazánkovým máslem+ tvarohové sýry (žervé, Lučina), marmeláda apod. Do masozeleninové kaše postupně střídáme brambory, rýži, těstoviny. Všechna jídla necháváme zapíjet mateřským mlékem, přičemž během dne minimálně 2–3 jídla jsou kryta výhradně kojením (nejspíše ráno po probuzení, odpolední svačina a večer). Kojené děti většinou ani ve 2. půlroce nepožadují žádné další tekutiny. V horkém období můžeme zkusit nabídnout trochu mírně přislazeného čaje nebo lépe vody, ne z láhve, ale z hrnečku. Děti však většinou nemají zájem.

Kojenec na náhradní výživě

Počáteční kojenecká mléka se používají až do konce 6. měsíce, dále přecházíme na mléko pokračovací. U dětí na náhradní výživě platí v zavádění nemléčných dávek zásady podobné jako u dětí kojených, ale se zeleninovým a postupně masozeleninovým příkrmem je možné začít už v 5. - 6. měsíci, mléčná kaše na noc po 4. měsíci kukuřičná nebo rýžová, obilninová po 6. měsíci Potřebu tekutin kryjeme u nekojených dětí nejlépe čistou vodou, střídat s dětskými a bylinkovými čaji jen mírně přislazenými. Od počátku dbáme na to, aby si dítě nezvyklo na příliš sladké tekutiny, ovocné džusy apod. Všechny děti do 1 roku musí užívat vitamin D 1 kapku denně jako prevenci křivice.

Návod na přípravu zeleninové ev. masozeleninové kaše

Pro zahájení podávání zeleninového příkrmu připravujeme kašičku z brambor a jednoho druhu zeleniny, nejlépe mrkve. Postupně je možno vyzkoušet další druhy zeleniny (pórek, brokolici, špenát, kedluben, květák… ), při dobré snášenlivosti lze více druhů zeleniny kombinovat. Brzy je vhodné začít přidávat do zeleninové kaše maso (kvalitní kuřecí, krůtí, králičí, mladé hovězí), občas případně kuřecí játra nebo vařený žloutek. Vše je nutné dobře rozmixovat. Do 1 roku nesmíme přisolovat a podávat vaječný bílek. Do každé porce nakonec přidáme lžičku kvalitního rostlinného oleje. Praktická rada je, že budeme připravovat několik porcí najednou s tím, že jídlo rozdělíme do kelímků od jogurtu a necháme zmrazit. Jídlo se nesmí schovávat v ledničce, nedojedenou porci už dále není vhodné přihřívat. Na 1 porci počítáme 20–30g masa. Někdy se stane, že dítě nové jídlo odmítá. V tom případě nesmíme dítě nutit, na několik dní vynecháme a opatrně zkoušíme za čas znovu. Můžeme trochu modifikovat chuť masozeleninové kaše přidáním 1–2 odměrek sušeného kojeneckého mléka. Masozeleninové kaše je možno koupit jako hotové konzervičky. Jsou vysoce kvalitní, finančně ale poměrně nákladné. Platí však stejná zásada - nedojedenou porci dále už neschovávat.

Návod na přípravu ovocné přesnídávky

Základem je většinou oloupané jablko, přimixovat např. šťávu z pomeranče, mrkve, kapku citronové šťávy…. v zimním období je užitečné přidat 100mg tablety vitaminu C. Dále možno mixovat jakékoliv další druhy ovoce (broskve, nektarinky, občas banán… ). Pokud podáváme jahody, je vhodné dát je v kombinaci s trochou mléka, jogurtu nebo tvarohu. Postupujeme vždy jednodruhově, abychom zjistili, zda dítě konkrétní ovoce dobře snáší. Po některém ovoci se mohou mít citlivé děti vyrážku. Obzvláštní opatrnost vyžadují děti s ekzémem, tam je nutné vynechat aromatické druhy ovoce úplně (pomeranč, mandarinka, ananas, jahody… ).

Ve 2. půlroce začneme dítěti nabízet ovoce v kouscích, aby se naučilo polykat jinou, než kašovitou stravu. Jestliže kousky odmítá, vrátíme se raději k mixování, abychom jídelníček kojence neochudili o přirozený vitamínový přísun.

Kojení

Kojení je jediný přirozený způsob výživy novorozence a kojence.

O kvalitách a nesčetných výhodách mateřského mléka zde není třeba hovořit. Chci se věnovat spíše technice kojení, protože v nesprávném způsobu kojení spočívá většinou příčina neúspěchu v tomto snažení. Správně kojit se musí naučit většina prvorodiček, některé matky jsou v tomto ohledu šikovnější, jiným je nutno poradit. Taky ne každý novorozenec se hned od počátku šikovně přisává a patřičně hlásí, má-li hlad. Opakovaně se setkávám s případy, kdy matka přijde spokojeně do poradny, jak má hodné dítě a jak pěkně pije a přitom zjistíme, že nepřibývá na váze nebo dokonce že ubylo. Naopak děti často křičící a hlásící se, o kterých jsou nešťastné matky přesvědčeny, že jsou hladové, přibývají nejlépe.

Laktace neboli tvorba mateřského mléka je proces, který je řízen hormony. Ovšem nezanedbatenou úlohu má v nastolení správného kojení vyšší nervová činnost matky, čili její vědomí, odhodlání správně kojit a také její klid, pohoda a sebejistota. Tam, kde je matka ustrašená a vystresovaná, většinou bývají problémy. To že je vše v pořádku, si může ověřit především v poradně, kde dítě zvážíme a pokud přibývá na váze, není důvod k obavám. Také několik žlutých stolic a aspoň 5–6 mokrých plen za den jsou známkou toho, že je „přísun“. Nedoporučuji vážit doma, váhy bývají nepřesné a kromě toho je běžné, že množství vypitého mléka může dost kolísat během dne. Občasné malé vypité dávky zbytečně matku vyvádějí z míry.

Nejvíce hormonů, které mají vliv na laktaci, se vyplavuje bezprostředně po porodu, proto se novorozenec ještě na sále přikládán k prsu matky. Dále ještě po celé šestinedělí je tvorba mléka významně ovlivnitelná a to co nejčastějším přikládáním k prsu. Podnětem k vyplavení hormonů jsou hmatové signály z prsní bradavky, proto podnět, je-li dítě kojeno přes klobouček, je slabší. Čím častěji v tomto období dítě matka přiloží, tím lépe se navodí tvorba mateřského mléka. Novorozenec zpočátku pije poměrně malé dávky, jednak proto, že se mléka tolik netvoří a dále i proto, že má poměrně malou kapacitu žaludku. Při správném postupu v dalším průběhu množství mléka vypitého při jednom sezení výrazně stoupá. Proto je vhodné novorozenec přikládat k prsu 10–12 denně, zatímco koncem šestinedělí už stačí asi 8–10 krmení. Kojení by nemělo trvat příliš dlouho, stačí většinou 15 až 20 minut. Za tu dobu dítě vypije hlavní množství mléka. Ponechá-li ho matka u prsu déle, většinou pospává, občas popotáhne, ale přínos je mizivý. Kromě toho se kojící matka vystavuje riziku vzniku bolestivých rhagád prsních bradavek, které hlavně u prvorodiček bývají nejvýznamnější překážkou kojení a často i konečného neúspěchu. Prevencí vzniku trhlinek je dále správné držení dítěte u prsu. Je třeba, aby dítě široce uchopilo prs po obvodu pigmentovaného dvorce, ne jen nad povrch vyčnívající část bradavky. Pod kůží na obvodu dvorce jsou rozšířeniny mlékovodů, které dítě při správném sání ústy stlačuje a celé to funguje jako pumpička, která vytlačuje mléko z prsu do úst dítěte a zároveň nasává mléko z nitra mléčné žlázy.

Je nutný co nejbližší kontakt úst a prsu dítěte, kdy bradavka je rovnoměrně ze všech stran „vtahována“ do úst kojence. Platí vždy zásada, že má být břicho dítěte na břiše matky, ať už matka kojí vsedě, vleže nebo má kojence „v podpaží“. Také je nutné přidržování prsu druhou volnou rukou tak, aby stále bradavka směřovala do úst dítěte výše popsaným způsobem, u větších prsou je to obzvlášť důležité, protože těžký prs snadno vyklouzne z úst dítěte.

Kojené dítě nesmí dostat nic z láhve. Žádný čaj ani jiné tekutiny nejsou nutné, zbytečně zabírají místo v žaludku a snižují tak množství vypitého mateřského mléka. Kromě toho podávání čehokoliv z láhve dítě „mate“. Technika sání z prsu je zcela jiná, než ze savičky. Kromě toho dítě brzy přijde na to, že z láhve je to snadnější a začne prs odmítat.

Neúspěch v kojení

Skoro ve 100% jsou to chyby v technice na počátku. Minimální počet žen skutečně kojit nemůže.

Velkým problémem bývají výše uvedené bolestivé rhagády bradavek, prevencí jejich vzniku je správné držení dítěte při kojení. Neklid a pláč dítěte po kojení bývá velmi často příčinou nejistoty matky. Dítěti je pochopitelně nejlépe v náruči matky u prsu, kdy uspokojuje svůj hlavní pud - sání. Když je položeno do postýlky pryč od matky, protestuje a dává to najevo pláčem. Ve většině případů se však dítě za chvilku uklidní.

Problémem bývají kojenecké koliky. Většinou postihují děti v podvečerních hodinách, děti křičí často neztišitelně, kroutí se, mohou mít napjaté bříško. Původ kolik není dosud objasněn, je zde určitá nedokonalost trávení v prvních týdnech věku dítěte. Každopádně nemáme účinný lék, kolikami trpí jak děti kojené, tak děti na náhradní výživě a koliky většinou přestanou koncem 3. - 4. měsíce věku dítěte.

Dětský lékař je zde, aby pomohl v prvních dnech matce technické chyby a pochybnosti odstranit a aby upevnil její sebevědomí v tom, že je vše v pořádku. Tam, kde dítě skutečně nepřibývá na hmotnosti, doporučuje vhodný dokrm a techniku dokrmování, není ideální, když matka začne dokrmovat sama, bez porady s lékařem, obzvlášť v 1. týdnech věku dítěte. Občas maminky prohlašují, že mají „slabé mléko“. Je to velký omyl, nic takového neexistuje. Mateřské mléko nelze porovnávat s mlékem kravským, které je skutečně hustší, bělejší a v tom je právě jeho nevhodnost pro podávání malým kojencům, kteří nejsou schopni trávit tak koncentrovanou stravu. Formule pro náhradní výživu jsou v podstatě adaptované, naředěné a jinými způsoby upravované kravské mléko, tak aby se co nejvíc mateřskému mléku přiblížily. Nikdy ale nelze docílit stav ideální, protože základní bílkoviny jsou odlišné.

Přeji maminkám i jejich dětem, aby jim kojení přinášelo jen prospěch a radost a aby bylo základem jejich vzájemného krásného vztahu do budoucnosti!

Prevence zubního kazu

Nejdůležitější prevencí zubního kazu je nenavyknout dítě na sladké. Od počátku ho učíme pít ovyčejnou vodu, čaj přislazovat minimálně. Žádké sladkosti za odměnu…

Nejhorší zlozvyk je podávání sladkého pití dítěti v noci. Opakovaně se setkáváme s úplně zkaženými předními řezáky u některých dětí, je zde těžký defekt jak kosmetický, tak především funkční, provázený bolestivými záněty, často musí zubař zuby vytrhnout.

Zatím není tolik ve veřejnosti známo, že zubní kaz má infekční podklad. Olizování dudlíku, společná lžíce a jiné prohřešky proti základním hygienickým pravidlům vedou mimo jiné k přenášení ve slinách obsažených tzv. kariogenních bakterií do dutiny ústní dítěte.

Čištění prořezaných zubů je samozřejmostí. V 1. roce se používají speciální návleky na prst matky, když je dítě větší, začíná se s použitím zubního kartáčku.

Po 1. narozeninách dítěte je vhodné navštívit zubaře.

Podávání fluoridových tablet je diskutabilní. Fluorid prokazatelně zlepšuje kvalitu skloviny a snižuje tvorbu zubního kazu. Nemáme šak zcela jasno, kolik fluoridu konzumujeme v pitné vodě. Vzhledem k tomu, že fluorid je obsažen v zubních pastách a že jsou zde možnosti lokální fluridace i v domácím prostředí použitím příslušných preparátů, od paušálního podávání fluroridových tablet ustupujeme.